Za korunu do Londýna? Proč ne!

Začátkem jara roku 2008 se u nízkonákladového guru objevila opět možnost pořídit do mnoha destinací v Evropě letenky prakticky zadarmo. Celková cena včetně všech poplatků činila za zpáteční letenku asi korunu a padesát haléřů. Z nepřeberného množství destinací byl nakonec vybrán Londýn s odletem z nedalekého německého Altenburgu. Okolnosti tomu tak chtěly, že z počtu asi deseti majitelů těchto letenek se k cestě odhodlali nakonec pouze dva.

V sobotu 12. dubna jsme se před polednem vydali z Karlových Varů přes Ostrov a Boží Dar do Německa. Projeli jsme několik vesniček a pár minut po poledni dorazili do Chemnitz. Stejně jako při naší loňské cestě do Lipska i tentokrát byl v Chemnitz hustý provoz. Je tu asi úplně jedno, jestli přijedete ve všední den v pět ráno nebo v sobotu po obědě. Kolony tu jsou snad i v noci. Za Chemnitz následoval krátký úsek dálnice a po sjezdu z ní ještě asi deset kilometrů po silnici vedoucí na Lipsko. Dorazili jsme k bílé ceduli s nápisem Altenburg – Nobitz Flughafen radící odbočit vlevo. Učinili jsme tak a po pět minutách jízdy po neuvěřitelně dlouhé rovince se před námi objevilo letiště.

Altenburg - Terminál Altenburg - Terminál Altenburg - Řídící věž Altenburg - Oletová hala

Terminál je tu opravdu miniaturní, snad ještě menší než původní karlovarský. Ale tak na celkem 10 linek týdně do dvou destinací bohatě stačí. Check-in je tu prováděn na dvou dřevěných stolech, nad nimiž visí od stropu dvě velké cedule, na kterých je z jedné strany napsáno London, na druhé Girona. Nachází se vlevo po vstupu do terminálu. V pravé části se nachází přepážky letecké společnosti Ryanair, dvou autopůjčoven a infocentra. Pravá zadní část – to je letištní restaurace. Výběr z pěti různých jídel, nádherně vypadající zákusky a dostatek místa na posezení před odletem uvnitř nebo na venkovní terásce. Pro úplnost ještě dodáme, že zastávka autobusu do Lipska se nachází přímo před terminálem, o moc dál není ani parkoviště pro osobní vozy. Je placené, ale dle obsazenosti asi k letům do Londýna a Girony hojně využívané.

Zakoupili jsme za 0,50 EUR (třetina ceny letenky 🙂 ) sáček, do kterého jsme umístili tekutiny a gely, a zamířili do tranzitní části terminálu. Právě přistával ryanairovský Boeing 737-8AS (EI-DHZ) na lince z Girony. Nezdržel se dlouho a před 16. hodinou odpolední zamířil zpět do Španělska. Na naši linku FR 8926 byl toho dne nasazen Boeing 737-8AS (EI-DAV), který byl společnosti dodán 9. ledna 2004.

Téměř přesně podle letového řádu odlepil letoun svá kola hlavního podvozku od altenburgské runwaye a zamířil k ostrovům. Letadlo bylo zaplněno odhadem ze 70 %. Jak by asi bylo obsazeno z Karlových Varů, kdyby tu byla 45 m široká dráha a Ryanair sem některý z letů provozoval ? To je otázka.

Let do Británie byl poklidný, jen přistání bylo spíše přibitím na runway. To je ale u Ryanairů celkem obvyklý jev. Proběhli jsme terminál a podchod ke stanovišti coachů. Bus, který nedávno jiná cestovatelská skupina využila mezi Bratislavou a Vídní – Terravision, jsme si vybrali k naší cestě do centra na Victoria Station. Stansted jsme o pustili o 18. hodině večerní místního času, cesta do centra trvala něco přes hodinu.

Za naši londýnskou základnu jsme si vybrali v centru se nacházející hotel Airways. Hotel se jevil zvenčí vcelku průměrný a klasický, ale ne nadarmo se říká, že zdání klame. Po vstupu do recepce a zaplacení pokoje u pravděpodobně indského recepčního jsme dostali klíč od pokoje a se slovy že pokoj je downstairs se vydali do katakomb. Po nalezení pokoje 221, který byl jedno patro pod zemí jsme jej s rozpačitými pocity otevřeli a pak si řekli, že to tedy mohlo být ještě horší, ale na přespání to plně postačovalo. Potrhané tapety na stěnách a měděné trubky vedoucí po stěně pokoje zaizolované montážní pěnou byly vskutku skvostné. Jediné pozitivum pokoje byla rychlovarná konvice a čisté postele. Ubytovali jsme se a ještě týž večer vyrazili na prohlídku „blízkého“ London Eye. Cesta k němu nám trvala asi 45 minut. Oko bylo již mimo provoz. Čas pokročil, a tak padlo rozhodnutí vrátit se zpět do hotelu.

Nedělní ráno jsme zahájili typickou angl. snídaní (slanina, fazole, párečky, volská oka …),
i když si na ní pochutnal jenom jeden z nás. Pálení žáhy a menší žaludeční problémy z předchozího dne, které postihly druhého člena výpravy,  radily ještě nic nekonzumovat, snad jenom tu slaninku nešlo odmítnout.

Vydali jsme se do města a prohlédli alespoň pár stěžejních míst Londýna, např. Buckinghamský palác, Tower Bridge, Big Ben, Imperial War Museum, a za 15 a půl libry Hyde parkabsolvovali 30 minutovou jízdu na London Eye. Byl to opravdu zážitek. Kam se na Oko hrabe vídeňský práterský Riesenrad.

Během dne jsme se taky stali svědky londýnského marathonu. Někdy byl opravdu neuvěřitelný problém přejít ulici. Mnoho z nich bylo totiž vyhrazeno právě pro tuto akci.

K prohlídce maxima možných zajímavých míst nám skvěle posloužilo londýnské metro (Underground), které je tedy na rozdíl od pařížského rozhodně přehlednější a příjemnější.

Večer, když už jsme měli chuť oba, posloužil jako stravovací zařízení Mc Donald´s. Pak ještě pořídit pár nočních snímků a hajdy na kutě.

Pondělní ráno bylo krušné, přeci jen vstávání v půl 5. má v oblibě asi málokdo. Sbalili jsme věci, vrátili klíč a vyrazili na Victoria Station k odjezdu Terravisionu na Stansted. Když ani ve ¾ na 6 (odjezd byl v 6 hodin ráno) bus nedorazil, začali jsme po něm pátrat. Coach stál však úplně jinde, než bylo pro danou trasu a čas (místa odjezdu jsou různá podle času odjezdu) určeno, a tak nás snad jen duchapřítomnost a výrazně pomalovaný autobus nedaleko stojící zachránily před nedobrovolným prodloužením anglického pobytu.

Terravision byl toho rána zaplněn do posledního místa. Cesta na Stansted trvala opět něco přes hodinu. Letmo jsme prohlídli letiště, prošli opět přísnou bezpečnostní kontrolu včetně v Londýně oblíbeného rentgenu bot a zamířili ke gatu na let FR do Altenburgu na letiště Nobitz. Jeden ze starších „kousků“ Ryanairu reg. EI-CTA dorazil na Stansted mírně zpožděný, a tak jsme Velkou Británii opustili s padesátiminutovým zpožděním. Tentokrát přibližně ze 60 % zaplněný letoun plul oblohou k Německu 70 minut. Snad ještě větší rána o altenburgskou runway se ozvala pět minut před 13. hodinou místního času.

Opustili jsme palubu a zamířili přes Chemnitz a Boží Dar zpět do Čech. Domů jsme dorazili kolem třetí hodiny odpolední.

Celkový dojem z výletu byl lehce nadprůměrný, kazil ho vesměs dobře pozičně situovaný hotel, který byl ovšem naprosto tragický. Na druhou stranu co bychom chtěli za 125 liber na dvě noci se snídaní, ale pravdou je, že mohl být alespoň nějaký komfort. Londýn je velmi zajímavé město s velkou spoustou památek a pozoruhodností, projít ho celý by dalo spoustu času, ale to hlavní jsme stihli, plán téměř splnili a jsme rádi, že jsme se tam mohli podívat. Určitě jsme tam nebyli naposledy a milerádi se zas do Anglie vrátíme.

Traveling

Tato stránká používá cookies více info

Cookie na této webové stránce jsou nastaveny na "povolit cookies", aby vám umožnili co nejlepší procházení. Chcete-li nadále používat tuto webovou stránku beze změny klikněte na tlačítko "souhlasím"

Zavřít